Žijte naplno s 1991 Suzuki Cappuccino

„Život si nemůžete brát příliš vážně,“ říká Nick Jimenez, vášnivý sběratel kei aut a majitel streetwearové značky Way Before the Fame. Jeho láska k těmto malým japonským vozidlům není pouhou zálibou, ale opravdovou vášní, kterou si nedovede představit jinak.

V uplynulém týdnu se na YouTube v pořadu CARISMA podívali na to, jak kei auta ovlivňují život Nicka. A věřte mi, vypadá to jako spousta zábavy.

„Lidé dělají šílené věci kvůli kei autu za 6 000 dolarů, zatímco u vozidel za 60 000 či 600 000 dolarů si myslí, že je to normální. Já mám něco, co nemá ani 60 koní,“ říká.

Po několika náročných letech, kdy jeho podnikání stálo kvůli světovým událostem, Nick hledal nový kreativní směr. Tak narazil na kei auta, která v Americe začínají získávat na popularitě.

Ačkoliv ze začátku přemýšlel nad tím, co by dělal s dvoumístným pickupem v New Yorku, nakonec si řekl, že mít pravostranně řízené auto za 5 000 dolarů, které ho přenese do Japonska, má své kouzlo.

Nejdříve si pořídil malý pickup Suzuki, poté dodávku, modifikovaný Jimny a nakonec Wagon R. Každým vozidlem ho ke světě kei aut více přitahovalo, až našel lehce vyladěný model Suzuki Cappuccino z roku 1991 na Havaji, který přepravil do Kalifornie a svezl se s ním přes celou zemi zpět do New Yorku.

Teď přišlo na řadu vylepšování: koupil náhradní auto, nahradil interiér novým Limited, přidal Blitz coilover, strut bar, HKS blow-off ventil, N1 ECU pro zvýšení výkonu o 50 koní, nový lak a další úpravy.

Kei auta se stala nejen jeho životem, ale i podnikáním. Pokud zrovna nekontroluje nové přírůstky, snaží se každých pár měsíců pořídit další, které buď po nějaké době prodá, nebo si je užije, nebo je natáčí a opravuje.

Nikdy se necítí osamělý ve svém nadšení. Jak říká: „Jsme na jedné vlně. Bereme život s nadhledem. Toto auto nemá airbagy, není bezpečné, je staré. Neexistuje logický důvod, proč mít kei auto v Americe. Ale my, kdo to děláme, jsme si blízcí na duchu. Rozumíme si i v tom, že každý den může být ten poslední.“

Toto tvrzení je pravdivé. Kdo řídí kei auto nebo jiný veterán (já sám), se odvažuje uzavřít tichou dohodu s osudem. Když jsem se letos v létě bavil s jedním Francouzem, řekl mi, že přestal řídit svůj starý Citroen 2CV, protože je to příliš riskantní. Odpověděl jsem mu, že rozumím, protože i já jezdím ve starém trucku bez airbagů na dálnicích v Los Angeles, ale nikdy s tím nepřestanu, protože je to to, co miluji. On jen povzdechl: „To je ta nejameričtější věc, kterou jsem kdy slyšel.“

Tak dost konverzace o existencialismu. Užívejte si video a nezapomeňte sledovat Nicka na Instagramu a přihlásit se k jeho YouTube kanálu.